Ahoj mami, ahoj tati!
Na táboře se mi moc líbí. Převážně nám tu svítí sluníčko, zaprší jen občas a na chvíli, takže nám nic nekazí zábavu. Dopoledne máme vždy angličtinu – hrajeme na ní hry, povídáme si nebo ve skupinkách malujeme společný obrázek. Bára, jedna naše vedoucí, tomu říká projektové vyučování a prý se tak naučíme nejen slovíčka – to když pak pojmenováváme, co jsme namalovali, ale také se tak učíme spolupracovat s jinými dětmi. Baví mě to, a Bára navíc říká, že jsme šikovní.
Po obědě, který mi zatím vždy chutnal, protože paní kuchařky vaří výborně, hrajeme celotáborovou hru. Je napínavá. Společně s mistry ve svých oborech a naší hostitelkou Victorií pátráme po Templářském pokladu. Zatím šlo všechno dobře – během uplynulého týdne se nám podařilo najít všech šest klíčů, potřebných k otevření tajemného oltáře, který nám pak vydal své tajemství – cestu k obrovskému bohatství. A tím se vše zvrtlo. Získat poklad prý může jen jeden z nás, přičemž ostatní zemřou! Po tomto zjištění jsme chtěli pátrání po pokladu vzdát, ale Victoria nás vydíráním přinutila pokračovat. Je zvláštní tahle Victoria, moc jí nevěřím a jsem moc zvědavý, jak se nakonec vybarví a co bude dál.
Můj velký, který se o mě pomáhá vedoucím starat během her, odešel o víkendu na tři dny s ostatními staršími dětmi na puťák a říkal, že se mu tam líbilo. Nejenže měli štěstí na slunečné počasí, ale prý je vedoucí, co šli s nimi, nikam nehnali, a naopak si díky dobré partě užili spoustu legrace. Já zůstal s kamarády v táboře, hráli jsme různé hry a byli jsme se taky koupat v rybníce.
Jsou tady pro nás ještě kroužky – já chodím na výtvarku a na divadlo a moji starší kamarádi zas na angličtinářský kroužek, který je prý baví a také pomáhá zlepšovat se v angličitně.
Už musím zase běžet, kamarádi čekají. Ale zase napíšu! Zatím se měj doma krásně.